Makedonie.biz informace o státu Makedonie

Hledám spolupracovníky a partnery pro tvorbu projektu na adrese Makedonie.biz - pište na e-mail:

oRU.cz: virtuální ruská klávesnice umožňující psát znaky makedonské cyrilice bez speciálního HW zařízení

Vaše postřehy, zážitky, zkušenosti můřete napsat do diskuze o Makedonii..

Republika Makedonie (do OSN přijatá pod prozatímním názvem the former Yugoslav Republic of Macedonia, obvykle zkracováno jako FYROM - bývalá jugoslávská republika Makedonie) je stát ležící na Balkáně. Jeho sousedy jsou Kosovo, Srbsko, Bulharsko, Řecko a Albánie. Název i symboly státu navazují na historickou Makedonii, což se nelíbí Řecku, které obsahuje větší část tohoto území a také moderní Řekové mají historické, kulturní a také genetické spojení s antickými Makedonci.

Republika Makedonie zahrnuje severozápadní (7 %) část historické a (35,8 %) geografické Makedonie. V minulosti se tato oblast označovala jako Vardarská Makedonie.

Nejvyšším bodem Makedonie je hora Velký Korab, která dosahuje 2 764 m n. m. Velký Korab je nejvyšší vrchol pohoří Korab. Leží na albánsko-makedonských hranicích a je také nejvyšší horou Albánie.

Dějiny Makedonie

Dějiny Makedonie začínají již v eneolitu, z něhož pocházejí nejstarší stopy osídlení. Ve starověku se území dnešní Republiky Makedonie nacházelo na rozhraní vlivu Ilyrů, Thráků a starověkých Makedonců. Ve 4. století př. n. l. století oblast zcela ovládli Makedonci. Ve 2. století př. n. l. se Makedonie stala římskou provincií. Po rozdělení římské říše v roce 395 se Makedonie stala součástí Byzantské říše. Od 14. do 20. století bylo území pod nadvládou Osmanské říše. Roku 1913 byla země konečně zbavena turecké nadvlády a rozdělena mezi Bulharsko, Řecko a Srbsko; to byl konec Makedonie jako jedné země.

Starověká Makedonie

Podle řeckých pramenů vstoupili Makedonci do této země společně s Dóry někdy kolem roku 1200 př. n. l. Byli svým původem příbuzní Thrákům, nicméně po svém usazení v prostoru geografické Makedonie se jazykem a kulturou začali přibližovat Řekům. Ve 4. století př. n. l. vyvrcholily boje mezi Ilyry a Makedonci. První známý ilyrský král, Bardyllis, porazil v roce 359 př. n. l. makedonského krále Perdikka III., který v boji zahynul. Nicméně Perdikkův nástupce, Filip II. Makedonský, dokázal Bardyllise rozhodně porazit, načež Makedonci získali kontrolu nad územím sahajícím až k Ohridskému jezeru. V roce 335 př. n. l. odrazil Filipův syn, Alexandr Veliký, vojsko ilyrského náčelníka Kleita. Ilyrští kmenoví vůdci a vojáci následně Alexandra doprovázeli během jeho výpravy proti Perské říši.

Římská nadvláda

Po třetí římsko-makedonské válce (171 - 168 př. n. l.), v níž zvítězil Lucius Aemilius Paullus nad posledním makedonským králem Perseem v bitvě u Pydny, ovládli Makedonii Římané. Znamenalo to sesazení Antigonovců a konečný zánik makedonského království rozděleného Římany do čtyř republik. Jistý Andriskos, vydávající se za Perseova syna, se prohlásil v roce 149 př. n. l. králem, avšak již v následujícím roce byl Římany snadno poražen, což vedlo ke zřízení římské provincie Makedonie. Římská říše zajistila území dnešní Makedonie rozvoj a potlačila meziklanové spory.

Ve 3. nebo ve 4. století n. l. byla Makedonie rozdělena do dvou provincií Macedonia Prima (na jihu) a Macedonia Salutaris (na severu). Obě dvě pak spadaly do makedonské diecéze, jedné ze tří diecézí prefektury Illyricum, vytvořené v roce 318.

Byzantská říše a příchod Slovanů

Po definitivním rozdělení římské říše v roce 395 připadla Makedonie byzantské říši. Území dnešní republiky Makedonie bylo Slovany osídleno již v 6. a 7. století. Při své expanzi si je však podrobila Byzantská říše. Od 2. čtvrtiny 9. století do 10. století se dostala většina země pod vliv říše Bulharské. Tehdejší bulharský panovník kníže Boris Michail vyslal žáky věrozvěstů Cyrila a Metoděje, Klimenta a Nauma, do Makedonie šířit staroslověnskou liturgii a daroval jim dvorce v Devoli a v okolí Ohridu. Zde založil Kliment slavnou literární školu a byl roku 893 ustanoven biskupem. V roce 1018 Makedonii znovu ovládla Byzantská říše, o dvě století později se stala centrem nového Bulharského státu. V polovině 14. století byla Makedonie součástí říše srbského cara Štěpána Dušana, který hlavním střediskem svého státu učinil město Skopje.

Období Osmanské říše

Koncem 14. století Makedonii dobyli Turci během svých výbojů na západ. Turecká vláda trvala až do 20. století. Během ni se snažili Turci obyvatelstvo islamizovat, což se jim podařilo jen z části (v současnosti je na území celé Makedonie jen 17 % muslimů). Různé národy (Řekové, Srbové, Bulhaři a Albánci), které v zemi žily postupně začaly organizovat národně osvobozenecké hnutí. Po rusko-turecké válce byly snahy většinu historického území Makedonie připojit k nově vzniklému Bulharsku (idea tzv. „Velkého Bulharska“). Ovšem Berlínský kongres v roce 1878 rozhodl o ponechání Makedonie pod osmanskou vládou, došlo jen k určitému otevření Makedonie Bulharsku - hlavně v oblasti obchodu.

Ilindenské povstání

V roce 1903 v den svátku sv. Jiljí (makedonsky Ilin den) vypuklo velké protiturecké povstání. Povstalcům se podařilo osvobodit řadu oblastí a vyhlásili tzv. Kruševskou republiku. Turci však povstání velmi tvrdě potlačili - mnoho tisíc lidí bylo zabito, řada vesnic vypálena a celé kraje zpustošeny.

Balkánské války

Během Balkánských válek v letech 1912-1913 byla Makedonie rozdělena mezi Řecko (řecká Makedonie), Srbsko (Vardarská Makedonie - dnešní Republika Makedonie) a Bulharsko (Pirinská Makedonie - zhruba dnešní Blagoevgradská oblast).

Období Jugoslávie

Po ustanovení Království SHS bylo území dnešní Republiky Makedonie v jejím rámci součástí Srbska. Roku 1929 došlo v Království SHS k převratu, dosavadní členění respektující předchozí historické celky bylo nahrazeno systémem bánovin a území dnešní Republiky Makedonie se stalo součástí Vardarské bánoviny. Za druhé světové války byla většina území dnešní Republiky Makedonie anektována od dubna 1941 do 9. září 1944 Bulharskem, západní oblasti byly 29. června 1941 anektovány Itálií a začleněny do Albánie. 8. září 1943 obsadila německá vojska oblasti předtím obsazené Itálií, a 9. září 1944 také oblasti obsazené Bulharskem, a obě části okupovaly do 19. listopadu 1944. V období od září 1944 do 20. října 1944 bylo Kumanovo s okolím přičleněno k Albánii. Po skončení druhé světové války zde byla v rámci Jugoslávie vyhlášena 30. dubna 1945 Lidová republika Makedonie přejmenovaná 7. července 1963 na Socialistickou republiku Makedonii. Po rozpadu Jugoslávie roku 1991 vyhlásila nezávislost, avšak ta ze srbské strany nikdy nebyla uznána.

Nezávislá Republika Makedonie

V souvislosti s rozpadem Jugoslávie vyhlásila Makedonská socialistická republika 25. ledna 1991 svrchovanost v rámci SFRJ a 7. června 1991 změnila název na Republika Makedonie. Nezávislost Republiky Makedonie byla proklamována 15. září 1991. Po vyhlášení nezávislé Makedonie na území bývalé Jugoslávie zpochybnilo Řecko legitimitu nového státu. Mezinárodně byla proto Makedonie uznána teprve v roce 1993, kdy Řecko souhlasilo s kompromisním názvem nového makedonského státu Bývalá jugoslávská republika Makedonie, pod nímž byla v dubnu 1993 přijata do OSN (makedonská vláda tento název nepoužívala).

Aby se vyhovělo protesům Řecka proti užívání názvu Makedonie, dostala Makedonská republika podle rozhodnutí OSN z 8. dubna 1993 mezinárodně uznaný název (v angličtině) Former Yugoslav Republic of Macedonia (FYROM), česky Bývalá jugoslávská republika Makedonie (BJRM), makedonsky Poranešna Jugoslovenska Republika Makedonija (PJRM), makedonsky cyrilicí Поранешна Југословенска Република Македонија (ПЈРМ). Tento mezinárodní název používá mezinárodní společenství i po urovnání makedonsko-řeckých vztahů v roce 1995. V Makedonii se však název nikdy nepoužíval. Makedonie používá název Republika Makedonie, makedonsky Republika Makedonija.

Konflikt mezi „slovanskými“ a „albánskými“ Makedonci

Republika Makedonie se dokázala držet stranou všech konfliktů na území bývalé Jugoslávie, teprve v roce 1999 během konfliktu v sousedním Kosovu se Makedonie stala dočasným útočištěm pro uprchlíky z Kosova. V letech 2000 až 2001 v zemi zuřil ozbrojený spor mezi makedonskou vládou a albánskými povstalci z Národní osvobozenecké armády, který se dostal až na hranu občanské války. Po zprostředkování NATO a Evropskou unií se spor podařilo uklidnit, i když vztahy mezi slovanskými a albánskými Makedonci zůstávají napjaté. V roce 2004 Makedonie podala přihlášku do EU.

Obyvatelstvo Makedonie

Počet obyvatel Republiky Makedonie dosahuje 2 055 915 (červenec 2007). Ze 44 států Evropy je Makedonie na 33. místě, podobný počet obyvatel mají 32. Lotyšsko, 34. Slovinsko a 35. Estonsko. Na světě patří Makedonii 140. místo ze 194 států. Makedonie patří v Evropě mezi státy s nejvyšší porodností a přirozeným přírůstkem a i díky tomu je makedonská populace čtvrtou nejmladší v Evropě. Národnostně náleží k nejméně homogenním evropským státům.

Demografické ukazatele

• Porodnost: 12,02 ‰ (2007) - 5. nejvyšší porodnost v Evropě (po Albánii, Irsku, Islandu a Francii)
• Úmrtnost: 8,78 ‰ (2007)
• Přirozený přírůstek: 3,24 ‰ - 6. nejvyšší v Evropě (po Albánii, Islandu, Irsku, Francii a Lucembursku)
• Plodnost: 1,57 dětí na ženu (2007)
• Migrační saldo: -0,61 ‰ (2007)
• Celkový populační růst: 2,63 ‰ (2007)

Věková struktura

• 0-14 let: 19,8% (muži 210 418/ ženy 195 884)
• 15-64 let: 69,1% (muži 715 997/ ženy 704 739)
• 65 let a více: 11,1% (muži 99 892/ ženy 128 985) (2007)

Průměrný věk: celkově: 34,4 let, muži: 33,5 let, ženy: 35,5 let (2007). Makedonie má z evropských států 4. nejmladší populaci (po Albánii, Moldavsku a Irsku).

Naděje dožití při narození: celkově: 74,21 let (10. nejnižší v Evropě), muži: 71,73 let, ženy: 76,88 let (2007)

Národnostní složení

Makedonie je 6. národnostně nejméně homogenním státem Evropy (po Andoře, Černé Hoře, Monaku, Bosně a Hercegovině a Lotyšsku).

Etnické skupiny: Makedonci 64,2%, Albánci 25,2%, Turci 3,9%, Romové 2,7%, Srbové 1,8%, ostatní 2,2% (Sčítání lidu 2002)

Jazyky: makedonština 66,5%, albánština 25,1%, turečtina 3,5%, romština 1,9%, srbština 1,2%, ostatní 1,8% (Sčítání lidu 2002)

Náboženské složení

Makedonie je jedním z deseti států v Evropě, v nichž převládá obyvatelstvo vyznávající pravoslaví. Makedonská pravoslavná církev vznikla v roce 1958, kdy se oddělila nekanonicky od Srbské pravoslavné církve. Významným církevním centrem a od roku 1958 opět sídlo arcibiskupství je Ohrid. Makedonští Albánci a Turci vyznávají islám, kromě nich žije v Makedonii asi 40 000 slovanských muslimů - z evropských států má Makedonie třetí nejvyšší podíl muslimů (po Albánii a Bosně Hercegovině).

Náboženské vyznání v Republice Makedonie podle Sčítání lidu 2002: pravoslavní 64,7%, muslimové 33,3%, ostatní křesťané 0,37%, ostatní a nezjištěno 1,63%.

Hustota zalidnění

Hustotou 80 obyvatel na km² patří republika Makedonie k méně zalidněným státem Evropy - má 15. nejnižší hustotu zalidnění.

Města

Ve městech žije z celkového počtu obyvatel Makedonie 58%. Největšími městy jsou Skopje, Kumanovo, Bitola, Prilep a Tetovo.

Skopje, hlavní město Makedonie

Skopje (makedonsky Скопје / Skopje, srbsky Скопље / Skoplje, albánsky Shkupi, turecky Üsküp) je hlavním a největším městem republiky Makedonie.

Město je situováno při řece Vardaru na křižovatce cest z Bělehradu k Egejskému moři a z města Dubrovník do Konstantinopole. Jižně nad městem se vypínají hory masivu Jakupica (Torbešija). Tato příznivá poloha z něj v historii učinila důležitý obchodní uzel a zajistila městu prosperitu a prolínání mnoha kultur. Návštěvník tak může vedle sebe obdivovat islámské mešity, či křesťanské kostely. Ve městě žije přibližně 500 000 lidí.

Původní název města Skupi je zřejmě tráckého původu. Klade se do souvislosti s albánským názvem města Shkupi (nejasného původu). Slované město zpočátku nazývali Skope, Skopie, později Skoplja. Za turecké nadvlády se město nazývali Üsküp.

Město je charakteristické svojí starobylou zástavbou v podobě Tureckého starého města, jehož nejstarší části pocházejí až ze 14. století. Nejdůležitější událostí pro město se stalo zemětřesení v roce 1963, které město postihlo a téměř celé ho zničilo. Po zemětřesení zůstalo 7 z 10 lidí bez střechy nad hlavou. Jen díky mezinárodní pomoci se podařilo město zachránit a znovu vybudovat. Nová zástavba byla již projektována tak, aby vydržela i silnější otřesy. Turecké staré město přečkalo zemětřesení bez vážnějšího poškození a muselo se opravovat jen zčásti.

První osídlení na území Skopje pochází již z doby před naším letopočtem. V antickém období se zde nacházel hrad Scupi (později zničen při zemětřesení). Ve středověku spadala Skopje pod Východořímskou říši (později Byzanc) a Bulharsko. V roce 1346 ji prohlásil srbský panovník Dušan hlavním městem své říše, která se však po jeho smrti rozpadla. V roce 1392 obsadili Skopje Turci a vládli zde 500 let. Po balkánských válkách (1912-1913) se Skopje stává součástí Srbska. Spolu se Srbskem se roku 1918 stává součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od roku 1929 přejmenovaného na Jugoslávii. Za druhé světové války byla Skopje a větší část Makedonie připojena k Bulharsku, v listopadu 1944 město obsadili partyzáni. V nově vzniklé SFRJ se Skopje stalo hlavním městem Socialistické republiky Makedonie.

Ve městě se nalézají vzácné mešity, jako například mešita Mustafa Paši, staré tržiště, původní bazary, uličky s obchody řemeslníků a také malý pravoslavný kostel sv. Spasitele, který byl vystaven v 17. století. Známou dominantou města je Kamenný most přes řeku Vardar z 15. stol. Zajímavostí je také bývalé vlakové nádraží, dnes muzeum města Skopje, které bylo poškozeno zemětřesením v roce 1963 a jehož hodiny stále ukazují čas 5:17 jako ve chvíli zemětřesení. Za zmínku stojí též socha Matky Terezy.

Město je v dnešní době důležitým průmyslovým střediskem, kde se vyrábí textil, tabák, ocel, keramické a kovové zboží. Soustřeďuje se zde 40% veškeré výroby země.

Administrativní dělení

Centar, Gazi Baba, Aerodrom, Čair, Kisela Voda, Butel, Šuto Orizari, Karpoš, Gorche Petrov, Saraj.

Slavní rodáci

• Justinián I. - byzantský císař (482 - 566)
• Matka Tereza - nositelka Nobelovy ceny za mír (1910 - 1997)
• Darko Pančev - vítěz mistrovství Evropy ve fotbale (1965 -)
• Milčo Mančevski - makedonský filmový režisér (1959 -)
• Yahya Kemal Beyatlı - slavný turecký básník (1884 - 1958)

Makedonie ekonomika

Ekonomika Makedonie patří k deseti nejslabším evropským ekonomikám. Světová banka ji řadí do skupiny Lower-middle-income economies (podprůměrně příjmové ekonomiky). Má status kandidátské země Evropské unie.

Makedonie byla spolu s Bosnou a Hercegovinou nejzaostalejší republikou v bývalé socialistické Jugoslávii (SFRJ). Během centrálního plánování komunistického režimu docházelo k postupné industrializaci země. Ovšem v 60. letech 20. století byl venkov v zájmu rozvoje průmyslu na úkor zemědělství uměle vysídlován a některé vesnice ve východní a jižní části země zůstaly zcela opuštěné. Po rozpadu SFRJ přišla Makedonie o rozsáhlou pomoc ze zvláštního fondu federace a makedonské průmyslové podniky byly zasaženy ztrátou vazeb na své odběratele, kteří byli rozmístěni v jiných republikách bývalé Jugoslávie. Po vyhlášení nezávislosti došlo rovněž k prudkému nárůstu inflace, kterému se makedonská vláda pokusila čelit zavedením nové měny - denáru v dubnu 1992. Řecká vláda vznesla námitky proti názvu a státním symbolům nezávislé Makedonie a vyvíjela na ni ekonomický nátlak (zadržování části makedonského importu, především přerušení dodávek ropy ze soluňského přístavu), od února 1994 do září 1995 dokonce vyhlásila úplné embargo na obchod s Makedonií (včetně tranzitu zboží do Makedonie). Devadesátá léta 20. století tak pro Makedonii znamenala výrazný pokles ekonomické úrovně, nárůst nezaměstnanosti, zchudnutí makedonské společnosti, enormní nárůst černého trhu (na přepravě, distribuci a prodeji pašovaného zboží se podílely desetitisíce osob)[1]. V zemi se zvýšil počet nezaměstnaných a to až na 386 tisíc, což je přibližně 40 % práceschopného obyvatelstva[2]. U zahraničních investorů způsobovalo obavy národnostní napětí mezi Makedonci a albánskou menšinou, které vyvrcholilo nepokoji na severozápadní hranici země na začátku roku 2001. Situaci zklidnilo podepsání Stabilizační a asociační dohody mezi Makedonií a EU (podepsána 9. 4. 2001). Období let 2002 až 2003 bylo pro Makedonii obdobím bezpečnostního uklidnění. Na zasedání Evropské rady 17. prosince 2005 v Bruselu získala Makedonie status kandidátské země EU.

V zemědělství je zaměstnáno 21,7 % ekonomicky aktivních a vytváří 12,1 % HDP státu. Hlavními produkty jsou vinná réva, tabák, zelenina, mléko a vejce.

V důsledku industrializaci země během centrálního plánování komunistického režimu má průmysl na makedonské ekonomice značný podíl. V průmyslu je zaměstnáno 32,6 % ekonomicky aktivních a vytváří 28,6 % HDP státu. Hlavními obory jsou potravinářství, textilní průmysl, chemický průmysl (včetně farmacie), hutnictví (železo, ocel), průmysl stavebních hmot (výroba cementu) a energetika.

Hodnota HDP na obyvatele v PPP je dle údajů MMF 8491 USD (2007), což řadí Makedonii až na 39. místo v Evropě a na 80. místo ze 179 hodnocených států světa.

Mezi současné ekonomické problémy státu patří především korupce. Země je na 84. - 93. místě ve zkorumpovanosti (stejně jako např. Bosna a Hercegovina a Černá Hora, z evropských zemí jsou hůře hodnoceny již jen Albánie, Moldavsko, Ukrajina, Rusko a Bělorusko).

Nezaměstnanost se stále drží na vysoké úrovni, které dosáhla během ekonomické krize v 90. letech 20. století. V roce 2007 byla míra nezaměstnanosti 35 %

Makedonský denár

Zákonným platidlem v Makedonii je Makedonský denár. Jeho ISO 4217 kód je MKD. Jedna setina denáru se nazývá 1 deni.

Společnou měnu Jugoslávie - jugoslávský dinár - užívala Makedonie až do 26. května 1992, kdy zavedla makedonský denár jako nové platidlo v nově nezávislém státě. Makedonský denár byl odvozen od jugoslávského v poměru 1:1. V roce 1993 došlo k měnové reformě, kdy bylo „sto“ starých denárů nahrazeno jedním „novým“ denárem.

Republika Makedonie má od prosince 2005 oficiální status kandidátské země Evropské unie. Předpokládá se, že do EU vstoupí kolem roku 2015. Jednou z podmínek vstupu kandidátské země do EU je, že na svém území zavede společnou měnu euro. Dá se tedy očekávat, že i makedonský denár bude časem eurem nahrazen.

Politický systém Makedonie

Prezident Republiky Makedonie je volený ve všeobecných a přímých volbách na 5 let. Může být jen jednou znovu zvolen. Současným prezidentem Republiky Makedonie je Branko Crvenkovski, který zvítězil v předčasných prezidentských volbách konaných v srpnu 2004 po tragické smrti prezidenta Borise Trajkovskeho při havárii vládního letadla u Mostaru.

Sobranje je jednokomorový stodvacetimístný parlament, do nějž se volí každé 4 roky. Po obnovení politického pluralismu se v Makedoniii konalo 5 parlamentních voleb (1990, 1994, 1998, 2002, 2006). Poslední volby do makedonského parlamentu se konaly 5. července 2006 (následující volby jsou plánovány na rok 2010).

Vláda - na základě výsledků parlamentních voleb jmenuje prezident předsedu většinové strany pověřencem pro sestavení vlády, která je pak volena parlamentem (Sobranje). Od vyhlášení nezávislé Republiky Makedonie se vystřídalo osm vlád. Z posledních parlamentních voleb v roce 2006 vznikla nynější koaliční vláda v čele s premiérem Nikolou Gruevskim (VDMRO-DPMNE) složená z šesti politických stran. Vládu tvoří VMRO-DPMNE, PDS, LPM, NSDP, SPM a PDTM. Vládní koalice má 65 mandátů ve 120 členném parlamentu.

Administrativně - správní členění

V srpnu 2004 byla Republika Makedonie přerozdělena na 84 opštin. Proces decentralizace státní správy spojený s fiskální decentralizací ve prospěch opštin je jednou z rozhodujících částí implementace Ohridské rámcové dohody z roku 2001. Decentralizační zákony byly přijaty v druhé polovině roku 2004. V listopadu 2004 se konalo neúspěšné referendum o zastavení procesu decentralizace. První kolo místních voleb se uskutečnilo 13. března 2005 a stalo se důležitým mezníkem ve vývoji Republiky Makedonie. Byly tak vytvořeny předpoklady pro přenesení pravomocí z centrálních institucí na místní samosprávy a albánská menšina tak získala větší podíl na výkonu politické moci.

Makedonština

Makedonština je jihoslovanský jazyk. K psaní používá cyrilici. Nejblíže má k bulharštině a podle mínění některých bulharských a řeckých lingvistů je makedonština pouze nářečím bulharštiny; jde každopádně o velmi kontroverzní politické téma.

Mnoho Řeků (včetně oficiálního názoru řecké vlády) považuje jméno tohoto jazyka za neoprávněné, protože jedinou pravou makedonštinou je podle nich řecký dialekt, kterým mluvil starověký vládce Alexandr Veliký, třebaže „řeckost“ tohoto jazyka nebyla přesvědčivě prokázána. Podle nich přišli Slované na toto území až dávno po pádu Makedonské říše, a je tudíž historicky nesprávné říkat slovanskému jazyku makedonština. Nicméně zbytek světa včetně mezinárodních tiskových agentur a lingvistů název makedonština uznává a používá.

Kromě státu (nikoli řeckého kraje) Republika Makedonie, kde je úředním jazykem, je makedonština státem uznaným menšinovým jazykem v albánském okresu Korçë. Rodilí mluvčí také žijí roztroušeně v sousedním Srbsku a Černé Hoře, Řecku a Albánii.

Makedonština se píše cyrilicí. Od v Česku známější ruské cyrilice (azbuky) se liší následovně:

• Navíc písmena Ѓ, Ѕ, Ј, Ќ, Љ, Њ, Џ.
• Chybí písmena Ё, Й, Щ, Ъ, Ы, Ь, Э, Ю, Я.
• Е se nečte [je], ale [e].

Podobně jako bulharština, ale na rozdíl od ostatních slovanských jazyků makedonština nemá pády, ale má tři různě určité členy, které připojuje jako přípony za jména.

Internetová národní doména nejvyššího řádu pro Republiku Makedonie je .mk

Diskuze o Makedonii